Psychologie

Lidská osobnost je něco nevysvětlitelného, nepopsatelného. Zde naleznete alespoň pár rad a informací.

Sny

Spánek

Co je to spánek?

Doposud se nepodařilo prokázat jednoznačně biochemický mechanismus spánku. Podle psychologa W. Webba lze spánek uspokojivě vysvětlit ekologickým modelem, podle něhož je spánek stavem, ve kterém může jedinec setrvat v klidu a v bezpečí v tu denní dobu, kdy mu v dávných časech hrozilo nejvíc nebezpečí. Názor, že spánek odstraňuje únavu podobně jako jídlo, je podle Webba nesprávný proto, že mezi náročností práce a množstvím jídla existuje přímá úměrnost, kdežto mezi náročností práce a spánkem nikoliv. Deprivace spánku však vede k řade poruch. Nejprve člověk začne odbývat méně významné úkoly, pak i prvořadé. Postupně se objevují paranoidní pocity, při rozhovoru deprivovaný ztrácí myšlenkovou linii i větnou perspektivu.

Tradiční vysvětlení smyslu spánku vycházelo z představy, že spánek je výsledkem snížené aktivity mozku, vyvolané únavou. Krokem k soudobému chápání spánku byl výzkum Nathaniela Kleitmana a jeho dvou studentů v roce 1953, kteří zjistili, že spánek není jednolitý proces, ale že se skládá z dvou zřetelně odlišných typů: REM a NREM. Prokázali, že tyto dvě fáze se v průběhu noci velmi pravidelně střídají. Ukázalo se tedy, že spánek je aktivní, vysoce organizovaný proces.

Fyziologie spánku

Přechod z bdělého do spánkového stavu probíhá vždy podobně ikdyž s rozdílným tempem. Nejprve se objevuje velké tělesné pohyby a změny polohy těla. Poté následuje prohloubené dýchání a pomalé zavírání očí. Jedinec tedy vstupuje do hypnagogického stavu (což je přechodné období mezi bděním a spánkem). V tomto stádiu se občas objevují výrazné svalové křeče provázené škubnutím celého těla, které mohou vést ke krátkému přechodnému probuzení. Křeče jsou nejspíše vyvolávány motorickými impulsy z nižších mozkových center, což je projevem nervových procesů reagujících na přechody k další etapě spánku. Při usínání se postupně snižuje svalové napětí, krevní tlak i tepová frekvence. Ve spánku také dochází k rychlým pohybům očí, které pravděpodobně souvisí se sněním.

Pomocí EEG (elektroencefalogram) bylo zjištěno, že v průběhu spánku dochází k poměrně výrazným změnám spontánní elektrické aktivity mozku. Je-li člověk bdělý, pak EEG obsahuje tzn. beta-vlny, ovšem poté co ulehne do postele a zhasne světla, na záznamu se začínají objevovat alfa-vlny.

Spánek je stav charakterizovaný:

  • stereotypní polohou těla
  • minimálním pohybem
  • sníženou reaktivitou na vnější podněty
  • relativně snadnou reverzibilitou (narozdíl od kómatu nebo hibernace)

Lidé spí v poloze v leže se zavřenýma očima, ovšem někteří savci spí i s očima otevřenýma (např. hovězí dobytek), někteří ve stoje (např. koně nebo sloni) a někteří visí za nohy dolu (např. netopýr, či někteří papoušci). I nepohyblivost je však relativní, například ryby plavou na místě, savci se během spánku periodicky pohybují a v případě některých poruch spánku u lidí je usnutí možné při chůzi nebo při hovoru.

Reakce na vnitřní a vnější podněty je sice omezena, ale nechybí zcela. A tím se spánek zřetelně odlišuje od smrti, komatu nebo hibernace.

Typická celková doba spánku za jeden den je u různých druhů velmi odlišná, od přibližně 2 hodin až po 20 hodin u malého hnědého netopýra. U lidí je to okolo 8 hodin. Spánek u lidí a mnoha dalších savců je načasován především na dobu, kdy je tma, nicméně některé druhy savců spí ve dne za světla (např. hlodavci).

Existují dvě fáze spánku: NREM spánek (non-rapid eye movement sleep = spánek bez rychlých pohybů očí) a REM spánek (rapid eye movement sleep = spánek s rychlými pohyby očí). Tyto dvě fáze se v průběhu spánku střídají ve čtyřech spánkových stádiích.

Spící jedinec tedy prochází čtyřmi spánkovými stádii. Fáze 1 představuje stádium nejlehčího spánku, protože průběh EEG se nejvíce podobá grafu, získanému při sledování běžné mozkové aktivity. Spánkové stádium 4 se naopak pokládá za nejhlubší periodu spánku, protože se příslušný EEG záznam podobá grafu komatózního stavu. Po skončení 4. stádia se jedinec znovu vrací do stádia 3 a 2. Celý cyklus trvá kolem 90 minut. Teprve po jeho skončení nastává první etapa REM spánku.

V průběhu spánku se fáze REM a NREM cyklicky střídají (viz obrázek 2). Spánek dospělého člověka obvykle začíná postupným střídáním stádií NREM od 1. do 4. Tento postup je občas přerušen tělesnými pohyby a částečným probuzením. Asi po 70-80 minutách se spící obvykle krátce vrací do 3. nebo 2. stadia a následuje první fáze REM, která trvá asi 5-10 minut. Délka celého cyklu, od začátku 1. stádia NREM až po ukončení první fáze REM, je asi 90-110 minut. V typických případech se tento cyklus opakuje 4x-6x za noc. A v každém následujícím cyklu se zkracuje 3. a 4. stadium NREM, zatímco narůstá délka fáze REM.

U mladých dospělých osob tvoří fáze REM 20-25% celkového množství spánku, 3. a 4. stadium NREM asi 15-20% a 1. stadium NREM asi 5%. Největší část spánku probíhá ve 2. stadiu a je to okolo 50-60%.

NREM fáze spánku

Tato fáze je fyzicky regenerující, protože zjednává optimální podmínky pro syntézu základních proteinů. NREM spánek vyrovnává úbytek tělesných sil a předzjednává během spánkových cyklů možnosti pro odesnění snů během REM fáze. Tělesná a duševní regenerace sil během spánku tak vytvářejí vzájemnou jednotu.

Přechod z bdění do spánku NREM je charakteristický postupně se zpomalující frekvencí a prokazatelným záznamem EEG. Fáze NREM má čtyři stádia:

1.stádium trvá pouze několik minut a je přechodem od bdění k začátku spánku. V průběhu tohoto stádia lze zaznamenat pomalé valivé pohyby očí a v EEG vlny s nízkou voltáží a smíšenou frekvencí. V tomto stádiu a v průběhu celé fáze NREM je patrná určitá aktivita kosterního svalstva, ale nikoliv rychlé pohyby očí, které jsou charakteristické pro REM fázi. Ve 3. stádiu se začínají objevovat vlny delta. A ve 4 již převažují pomalé vlny. Stadia 3 a 4 se někdy nazývají u člověka hluboký NREM spánek nebo delta spánek.

V průběhu všech čtyřech stádií NREM spánku je aktivita neuronů celkově nízká a to se odráží v nízké úrovni metabolizmu a nízké teplotě mozku.

REM fáze spánku

REM fáze dodává sílu, znovuobnovuje a restauruje naše psychické procesy (myšlení, uvažování, rozhodování, představování), které jsou unaveny bdělým životem. Konsoliduje a zpevňuje nejen paměť, ale i ostatní poznávací schopnosti.

Při REM fázi začne člověk těžce a nepravidelně dýchat. Jeho srdeční frekvence se zvyšuje na hodnoty, které odpovídají bdělému stavu. Probudit člověka v REM-fázi je obtížnější než v ostatních spánkových stádiích. Dochází k úbytku svalového napětí, což je patrné v uvolnění obličeje spícího. Změny průtoku krve vyvolávají u mužů erekci a u žen prokrvení vaginální oblasti. Autonomní nervový systém se projevuje značnými nepravidelnostmi v pulsu, dýchání, a v hodnotách krevního tlaku. Mozek má zvýšenou spotřebu kyslíku, což ukazuje na regenerativní funkci spánku pro centrální nervovou soustavu. Překvapivé bylo zjištění, že náhlé pohyby, kterými spící jedinec mění svou polohu, se objevují zpravidla těsně před nebo těsně po REM fázi spánku. Sny v REM fázi jsou mimořádně živé a mají bizardní a nelogický charakter.

O REM fázi spánku je prokázáno, že je fyziologicky podstatou snové činnosti, a někdy bývá nazýván také D-stav (od anglického slova dream-sen). Jiní badatelé došli dokonce tak daleko, že REM fázi označují za „třetí stav existence“, narozdíl od prvních dvou stavů, spaní a bdění.

Když byli při pokusu dobrovolníci probuzeni v NREM fázi spánku, tak uvedli sny jen v 20%, což je ve srovnání s velkým počtem snů v REM fázi velmi málo. Je prokázáno, že sny v NREM fázi jsou podstatně kratší, obsahují méně vizuálních prvků a zdaleka nejsou tak živé jako sny, které jsou doprovázené rychlými očními pohyby. Dobrovolníci uváděli, že při NREM fázi měli dojem, že spíše myslí, než sní. A to je zásadní rozdíl mezi sny z těchto fází.

Je-li ovšem člověk probuzen v REM fázi, průměrně v 88% potvrdí, že se mu právě zdál sen a celkem bez problémů je tento sen schopný vyprávět. Toto vysoké procento dokazuje, že během REM fáze se skutečně zdají sny.

Perioda REM spánku se u zdravého člověka objevuje nejméně třikrát za noc, což znamená, že během jednoho roku bychom měli mít v průměru nejméně jeden tisíc snů. Valnou část z nich zapomeneme těsně po probuzení a pravděpodobně ještě větší část si vůbec neuvědomíme, jelikož se nám zdají během souvislého spaní v noci.

Abychom měli alespoň nějakou naději, že si sen zapamatujeme, musíme se ze spánku probudit a chvíli zůstat vzhůru. Jelikož teprve bdělé vědomí může uložit vzpomínku na sen a uchovat paměťovou stopu. A právě proto si pamatujeme nejčastěji ranní sny. Vzpomínka na se je velmi prchavá, což možná souvisí s jejími nelogickými kvalitami, které znesnadňují pamatování. Existují však sny, která si pamatujeme léta.

Změny spánkových period v průběhu života

Celková doba spánku se od narození rychle zkracuje od 17-18 hodin po porodu k 10-12 hodinám ve věku 4 let a dále pozvolněji k celkem stabilní době 7-8,5 hodiny ve věku 20 let. Krátké 3-4 hodinové intervaly spánku novorozence se střídají s krátkými intervaly krmení a jsou postupně nahrazovány plynulejším spánkem. Ve věku 4 let je již spánek spojen v jedné dlouhé noční periodě, ale stále s několika kratšími usnutí během dne.

U novorozenců tvoří fáze REM 50% celkové doby spánku a v několika ohledech se výrazně liší od spánku dospělého jedince. Podíl spánku REM na celkové době spánku se rychle snižuje přibližně do věku 4 let, kdy tvoří okolo 20-25% a zůstává v tomto množství po celý mladší věk dospělosti. Ve vyšším věku REM postupně klesá k 15-20%. (viz obrázek 3.)

Spánková deprivace

Bez spánku člověk dlouho nevydrží. To každý pozná po probdělé noci nebo po několika probdělých nocích za sebou. V literatuře se uvádí, že světový rekord v nespaní, drží sedmnáctiletý americký student Randy Gardner, který roku 1965 vydržel 11 dnů za sebou nespát. Tento experiment byl nakonec z rozhodnutí lékařů přerušen, protože hrozilo naprosté vyčerpání organismu.

Z pokusů na dospělých kočkách a psech, je známo, že po 15 dnech nepřetržitého bdění zvířata hynula na celkové vyčerpání organismu. Americký filozof Allen Rechtschaffen dlouhodobě zabraňoval krysám ve spánku. Experimentální hlodavci, vykazovali za několik dnů známky celkového oslabení. Krysy se začaly chovat, jako kdyby byly vystaveny nepřetržitě působícímu stresu. Objevily se poruchy pohyblivosti, úbytek na váze (a to navzdory zvýšenému příjmu potravy), znatelně se snížila průměrná EEG amplituda, docházelo ke zduření žláz s vnitřní sekrecí, objevily se žaludeční vředy. Deprimované krysy hynuly- některé z nich již po 5 dnech beze spánku, jiné vydržely dokonce 30 dnů.

Deprivace znamená vážný nedostatek uspokojení základních potřeb. Ve vědeckých laboratořích byly uskutečněny i pokusy se spánkovou deprivací lidí, ale nebyla zkoumána až do konce-a to z evidentních etických důvodů. Většinou při pokusech lidé nespali přibližně 50 hodin. Žádné zmatené nebo podivné chování se neobjevilo. Zpravidla docházelo jen ke stavům průběžné nepozornosti nebo chybného vnímání, orientace a prožívání. I přes spánkovou deprivaci byli lidé schopni i nadále provádět běžné životní úkony.

Nespavost

Nespavost (insomnie) patří k velmi častým zdravotním problémům současné populace. Nespavost může být doprovodným symptomem tělesných nebo duševních poruch, ale stejně tak můžeme hovořit o nespavosti jako o primárním onemocnění.

Nespavost je jeden typ poruchy spánku. Mezi jeho hlavní příznaky patří především potíže s usínáním, časté probouzení během noci, předčasné probouzení brzy ráno a neosvěžující spánek. Způsobeno je to možná i tím, že si lidé odmítají všímat příznaků ospalosti a často spánek zahánějí. A tím pádem člověk odmítá respektovat přirozený spánkový rytmus. Poruchy spánku jsou jedním ze základních příznaků neuróz. U většiny lidí se ovšem jedná pouze o přechodný problém, který způsobuje malátnost během dne, zhoršenou koncentraci a celkovou únavu během dne. Pro někoho ovšem představuje nespavost chronický problém, který se opakuje po většinu nocí a přetrvává dlouhá období. Chronická nespavost trvá déle než měsíc a trpí jí okolo 15% populace. Oproti tomu trpí přechodnou nespavostí dvakrát tolik lidí, jejich problémy trvají několik dnů až několik týdnů. U většiny lidí má přechodná nespavost tendenci se opakovat za určitých okolností, např. pokaždé když spí mimo domov nebo pokaždé, když se nachází ve stresové situaci. Spouštěčem přechodné nespavosti je často psychická zátěž, akutní nemoc nebo změna spánkového režimu.

Obvyklé příčiny nespavosti

  • nadměrná psychická zátěž
  • nepravidelný spánkový režim
  • deprese
  • kofein a alkohol
  • špatné prostředí pro spánek
  • některé léky
  • nemoc (zdravotní obtíže)
  • nedostatek pohybu během dne
  • nadměrná konzumace jídla nebo pití večer

Proč nemůžeme spát?

Podobně jako symptomy ( bolest hlavy nebo břicha) má i nespavost často své příčiny, které se spánkem nesouvisí. Její příčinou bývají často zdravotní potíže ( např. dušnost při průduškovém astmatu, bolest kloubů…) nebo duševní poruchy ( např. deprese). Existují ovšem i specifické poruchy spánku jako např. spánková apnoe ( SAS, tzn. sleep apnoea syndrome, je opakované krátkodobé přerušení pravidelného dýchání během pánku nebo syndrom neklidných nohou, což může být také příčinou nespavosti.

Potíže s usínáním muže způsobit i změnou přirozeného biologického rytmu, který řídí fyziologické střídání spánku a bdění. A k tomu dochází například při změně časového pásma, při směnném pracovním režimu nebo muže být navozena časným nebo pozdním chozením spát.Rovněž dlouhodobé užívání některých léků, konzumace alkoholu a nápojů obsahující kofein spánek narušují. Ale nespavost může být také způsobena nesprávnou spánkovou hygienou. Mnoho lidí je aktivní v čase, kdy mají spát a mnoho si tak vytvoří návyk na to, že v prostředí na spaní nespí. U vetešiny lidí trpících nespavostí je možné najít konkrétní příčinu a poskytnout příslušnou léčbu.

Důsledky nespavosti

Nespavost má různé důsledky v závislosti na příčinách a délce trvání. Přechodná nespavost obvykle způsobuje denní ospalost, sníženou pracovní výkonnost, špatnou náladu. Lidé trpící chronickou nespavostí si zase stěžují na sníženou psychickou i fyzickou výkonnost, horší schopnost soustředit se, otupělost, podrážděnost, vyšší výskyt duševních poruch (nejčastěji deprese).

Spánková hygiena

Jedním ze způsobů nefarmakologické léčby je úprava tzv. „spánkové hygieny“. Jedná se o přehled obecných doporučení jedincům, kteří mají problémy s nedostatečným a nekvalitním spánkem a u kterých bylo vyloučeno onemocnění, které nespavost může způsobovat. Prostředí: prostředí kde se spí, by mělo být co možná nejpohodlnější. Pokoj, ve kterém se spí by se neměl považovat za pracovnu a mělo by se jeho používání omezit pouze na spaní. Prostředí by také nemělo být hlučné, ovšem to je nejběžnější faktor, který nemůžeme ovlivnit. Doporučená pokojová teplota pro zdravý spánek je 16-20 stupňů. Příliš vysoká či příliš nízká teplota může spánek narušovat. V ložnici by se měla udržovat tma, světlo je pro tělo signálem, aby zůstalo vzhůru.

Nikotin: Cigarety a ostatní nikotinové produkty působí povzbudivě. Před spaním a při probuzení v průběhu noci by se mělo kouření vyvarovat.

Načasování spánku: Dobré je chodit spát každou noc a vstávat každé ráno ve stejnou dobu. Jelikož pravidelný spánkový režim zlepšuje spánek.

Zdřímnutí: Krátká zdřímnutí během dne jsou normální zdravou součástí denního režimu mnoha lidí. Avšak, u lidí, kteří mají potíže se spánkem v noci, mohou tato krátká zdřímnutí během dne nahrazovat noční spánek.Denní spánek tak muže nespavost zhoršit.

Cvičení: Ukázalo se, že pravidelné ranní cvičení zlepšuje spánek. Naopak cvičení před spaním muže znesnadnit usínání.

Kofein: Káva, čaj a mnoho dalších nápojů a potravin obsahující kofein působí povzbudivě a muže udržovat déle v bdělém stavu. Lidé trpící nespavostí by neměli konzumovat kofein 4-6 hodin před ulehnutím do postele.

Alkohol: Alkohol urychluje nástup spánku. Mnoho lidí využívá alkohol jako první prostředek k řešení nespavosti. Dlouhodobé užívání alkoholu však narušuje spánkový režim, proto konzumace alkoholu problém se spánkem neřeší.

Těžká jídla: Těžká jídla pozdě večer mohou spánek narušit. Na druhé straně lehká jídla anebo jiný rituál před usínáním muže pomoci spánek navodit.

Myšlenky: Při usínání je dobré potlačit negativní myšlenky rušící spánek a usínání

Ranní ptáčata a noční ptáci

V ranních hodinách se zvyšuje tělesná teplota,produkce hormonů a celková aktivita. Dlouhý dopolední spánek vede k útlumu metabolických procesů. Po probuzení je člověk celý zbytek dne utlumený a omámený. Mezi lidmi existují rozdíly v úrovni ranní aktivity. Dělí se na ranní ptáčata a noční ptáky. Ranní ptáčata jsou nejvíc čilá ráno, noční ptáci odpoledne nebo večer. Tyto rozdíly nejsou pouze subjektivní. Srovnávací studie těchto dvou typů vedly k závěru, že se liší v několika důležitých momentech. Například ranní ptáčata mají větší produkci adrenalinu, než noční ptáci, což se u nich projevuje celkovou aktivační úrovní. Vrcholu své tělesné teploty dosahují během dne o něco dřív než noční ptáci, Tyto rozdíly v aktivitě a tělesných stavech mohou výrazně ovlivňovat chování i výkonnost.

Význam spánku

Je vysoce pravděpodobné, že spánek má funkční význam, neboť se nepřetržitě udržuje v evoluční řadě savců, ptáků a možná i u nižších forem živočichů. Jeho význam potvrzuje zhoršení všech funkcí organismu po nedostatečném spánku. Ovšem navzdory všem uvedeným skutečnostem stále není názor na význam spánku jednotný. Mezi nejdiskutovanější hypotézy patří:

a) Střádání metabolické energie. Představa o tom, že spánek konzervuje energii, byla podpořena několika studiemi, které prokázali zvýšený příjem jídla v průběhu spánkové deprivace. Nicméně metabolizmus ve spánku je snížen oproti bdění pouze o 15 %, a tak ztráta energie po probdělé noci může být nahrazena jen malou trochou jídla. Představě o tom, že spánek usnadňuje zotavení, by odpovídal sklon ke dlouhému spánku malých savců s vysokou spotřebou energie (nezbytné pro udržení termoregulace), ale s malými energetickými rezervami. Nicméně energetické zotavení je možné i při bdění, ale odpočinek bez spánku nedokáže zamezit ospalosti.

b) Význam spánku pro kognitivní funkce. Fyziologické funkce člověka nejsou narušeny ani po několika dnech spánkové deprivace, zato evidentní je snížení intelektového výkonu. Toto zjištění vedlo k hypotéze o ochranné úloze spánku člověka ve vztahu k vyšším duševním funkcím.

c) Úloha spánku při termoregulaci. Existují přesvědčivé důkazy o tom, že spánek má termoregulační funkce. V průběhu spánku je obvykle snížená tělesná teplota i teplota mozku. Zahřátí hypotalamu pokusných zvířat u nich vyvolává spánek. Zahřátí těla před spaním zvyšuje u člověka množství spánku delta (3. a 4. stadium NREM). Tato fakta naznačují, že funkcí spánku je ochlazování. Některé experimentální práce na zvířatech, ale naopak poukazují na roli spánku při udržování tepla (např. krysy po dvoutýdenní spánkové deprivaci vykazují zřetelný pokles tělesné teploty navzdory dvakrát vyššímu metabolickému obratu).

d) Úloha spánku při zrání nervového systému a pro duševní zdraví. Je i častá představa o tom, že spánek REM hraje významnou roli při zrání nervového systému. Z tohoto pohledu ale není jasné, proč se spánek REM uchovává i u dospělých jedinců. Několik sdělení poukazovalo na význam REM pro učení a paměť, ale ani tato představa nebyla dalšími studiemi potvrzena. Ukázalo se naopak, že spánek není pro učení naprosto nezbytný.

Množství různých teorií napovídá, že spánek by mohl mít buď mnoho funkcí (formulace některých z nich byly výše uvedeny), nebo že slouží jediné společné funkci, která dosud nebyla identifikována nebo všeobecně akceptována. Možná dosud neznámé buněčné funkci, která u mladých jedinců podporuje proces zrání, u malých živočichů regulaci teploty a/nebo u dospělého člověka vyšší duševní činnost.

Přes veškerý výzkum a experimenty však mají vědci jen nejasnou představu o tom, jak je spánek řízen a k čemu vlastně slouží.

Sny

Sen a snění

Sen a snění jsou prožitkovou reakcí na nějaký vnitřní nebo vnější podnět. Jsou to zvláštní obsahy vědomí, které obsahují představové, pocitové i snahové modality duševního dění a jsou průvodním jevem spánku či změněného vědomí.Tento stav vědomí je reprezentován alfa rytmy mozkové aktivity.

Ve snovém spánku tělo spí a mysl bdí. Bdí ovšem tak, že o sobě neví a chybí-li duši vědomí o sobě samotné, chová se ve snu naprosto nevázaným způsobem. Sen je tudíž významná psychologická událost. Zajímavé je konstatování, že z psychologického hlediska jsou všechny zážitky ve snech právě tak intenzivní jako v bdělém stavu.

Sen je stav vědomí, ve kterém si náš nevědomí duševní život, zbavený smyslových vjemů a bdělé racionální kontroly, dělá co ho napadne. Ve snu můžeme být dobyvatelé, můžeme létat, cestovat časem… Zkrátka vše, co by nás nikdy nenapadlo a co je mimo bdělou realitu. Můžeme ovšem snít také o tom, co nás čeká druhý den v práci, sčítat nekonečné sloupce čísel, nebo si předehrávat důležitý rozhovor. Sen je podivuhodný stav našeho vědomí, provokující nepředvídatelností a proměnlivostí.Některé lidi ovšem tato nelogičnost znepokojuje a považují sen jen za fantasmagorii odpojenou od reality.

Je dokázáno, že každý normální člověk má za noc 8 až 10 snů, přestože asi 8% žen a 15% mužů tvrdí, že sny nemívají. Avšak nejméně 42% žen a 25% mužů si po probuzení vzpomene alespoň na jeden sen. Téměř nikdo si však nedovede své sny logicky vyložit. Trvání a výskyt snů probíhá podle následujícího schématu: průměrně 70 minut po usnutí se dostaví první sen v trvání asi 10 minut, pak po 1-2 hodinách následují postupně 4 další sny, vždy trvající okolo 20-30 minut. Byl rovněž vyvrácen názor, že by ženy měli sny častěji než muži, nebo činorodí lidé častěji než pasivní.

Všeobecně se uznává, že sen slouží k udržení spánku a neutralizuje působení negativních zážitků. Sen tedy právě proto reaguje na vnější podněty aby zabránil probuzení a chránil tak spánek. Sen je vyvolán asociativně nějakým minulým zážitkem. Je i podložený názor ruského badatele V. Kasatkina, který tvrdil, že sny často několik dní dopředu signalizují chorobné změny v určitých tělových orgánech, takže podněty z těla mohou být zdrojem snů.

Ve snu se reálná událost, která je předlohou ke snu, často maskuje a zhušťuje, takže lze jen obtížně odhalit vztah mezi zjevným obsahem snu a jeho skrytou příčinou. Freud považuje sen za královskou cestu k podvědomí.Například sen o pronásledování, kdy se jen obtížně pohybujeme (zjevný obsah) symbolizuje úzkostné stavy nebo obtíže, které nám kladou do cesty k cíli lidé či okolnosti kolem nás (skrytý obsah).

Ve snu dochází k asociaci obrazů na základě podobnosti afektivních prožitků.Mnohé obrazy se přitom spojí tak, že vznikne jeden, často úplně nesmyslný obraz. Někdy dochází k přenosu afektu na obraz, který byl původně neutrální a neměl s reálným zážitkem nic společného. Tak se může afektivní náboj přenášet i na nepodstatné prvky snu. Proto jsou výsledné snové obrazy často tak nepochopitelné.

Zdrojem snů bývají zážitky, které představují naše nevyřízené záležitosti, inventář toho, co jsme nedokázali vyřešit, co nás tíží, v co doufáme. Sen za nás tedy dělá pořádek a „řeší“ problémy. Drtivá převaha snů má vizuální charakter, což je v souladu s poznatky o převaze zrakových zón mozkové kůry. Sny nám mohou naznačovat skryté informace o našem já, o vnitřních problémech a konfliktech, o hledání naší skutečné tváře, mohou signalizovat poruchy zdravotního stavu, zdroje strachu, nejistot… Sníme většinou o tom, čím žijeme, čeho jsme plní. Vždyť i mnoho objevů a vynálezů , jak dokládají dějiny vědy, bylo dovršeno ve snu. Proto má smysl naučit se snům rozumět. To ovšem neznamená otevřít snář a začít v něm listovat, jelikož každý snový obraz představuje pro každého jedince jinou skutečnost, jiné metafory a asociace. Obsah obrazu zpravidla souvisí se sugescí z dětství, s nějakou asociací, spojení určité věci s něčím co se v té době odehrálo apod.

Zdroje snů

Každý se asi zamyslí, kde se sny berou, z čeho čerpají a zda se dá nějakým způsobem ovlivnit to, o čem se nám bude v noci zdát.

Ve snech se vyskytují útržky zážitků z bdění. Ženské sny jsou navíc ovlivňovány menstruačními cykly.

Obsahy snů vznikají z:

  1. vnitřních příčin (únava, bolest, nemoc)
  2. vnějších příčin (různé zvuky, pocity chladu, tepla)
  3. vzpomínek (z dětství, předchozího dne)

Zdroje snů se rozlišují především na vnější a vnitřní. Vnější zdroje jsou zpravidla podněty, vycházející z vnějšího světa, který obklopuje spícího jedince. Takovéto podněty mohou působit na smysly spícího jedince a vyvolat v jeho psychice snový děj. Vnitřní zdroje můžeme rozdělit na organické, tělesné podměty, čistě subjektivní podráždění a konečně na ryze psychické zdroje snových podnětů. Psychických zdrojů je nejvíce: důležité prožitky, vzpomínky, denní fantazie, potlačená i otevřená přání, nevyřešené problémy apod.


Objevují se jako objektivně prokazatelné podráždění smyslových receptorů spícího člověka. Jako například, když nám spadne přikrývka, můžeme snít o tom, jak se procházíme nazí, nebo že jsme spadli do studené vody. Hřmění hromu při bouřce muže navodit pocit, že se snící nachází uprostřed bitevní vřavy. Kokrhání kohouta se může proměnit v úzkostné volání o pomoc. Toto byly ukázky sepětí snového děje s vnějším podmětem, který v dostatečné intenzitě sen vyvolal. Ovšem velmi záleží na individualitě snícího, jelikož jeden podnět muže u jednoho člověka vyvolat úplně jiný sen, než u druhého.


Tyto podněty mohou vycházet z jakéhokoliv orgánu v těle.Například hučení v uších nebo různé světelné, chaoticky se pohybující body v zorném poli, vznikající subjektivním podrážděním sítnice. Často takové shluky můžeme vidět jakoby v pohybu a mohou z nich vznikat fantastické tvary, například zvířata nebo lidi. Dalším příkladem jsou erotické sny, které vznikají ze sexuálního podráždění ve spánku, nebo sny hladových či žíznivých lidí, kterým se zdá o tom jak pijí či jedí.

Lze člověka zbavit snů?

Člověk musí spát, ale co kdyby spal beze snů? Jde to vlastně vůbec? Jako první se o to pokusil William Dement roku 1960 . Jeho experimenty mají dnes nejen vědeckou, ale také historickou hodnotu. Metodický postup byl jednoduchý. Probouzel spící dobrovolníky pokaždé, když se na monitorujícím zařízení objevil počátek REM fáze spánku. Činil tak s neoblomnou vytrvalostí několik nocí za sebou. Výsledky byly překvapivé. Tím, že pro vědecké účely nebylo spáčům dopřáno aby odesnít své sny během REM fáze spánku, došlo k tomu, že již během čtvrté nebo páté „deprivační noci“ bylo nutno dobrovolníky budit až třicetkrát za noc. Po deseti nocích nebylo možné v pokusu pokračovat, protože se ukázalo, že pokusné osoby po každém probuzení okamžitě upadají do REM fáze spánku. O tom, jak biologicky i psychologicky je snová část spánku důležitá, vypovídá prostý fakt, že po skončení pokusů během následující noci ukázaly přístroje významný nárůst REM spánkové fáze- až o 40 procent z celkové doby spaní. Vše nasvědčovalo tomu, že člověk musí „dohnat“ to, o co byl během předcházejících nocí ochuzen. Má potřebu odesnít své sny.

Během experimentu se ukázalo, že lidé, zbavení spánkových period, jsou ze začátku klidní, ovšem po několika dnech u nich narůstá tenze a začíná se objevovat úzkost. Každý další den experimentu se obtížněji soustřeďovali, jejich pozornost značně kolísala, cítili se unavení a objevila se zvýšená podrážděnost. To by asi ale nemělo nikoho překvapit. Vždyť se pořádně nevyspali, když je stále někdo v noci budil. Ale chyba lávky! Není to z pouhého nevyspaní. William Dement totiž zároveň se skupinou dobrovolníků, buzených z každé snové REM fáze spánku, experimentálně probouzel jinou skupinu pokusných osob, ovšem tentokrát v NREM fázích spánku. To znamená v době, kdy spáč nespí ty pravé sny, nebo sní beze snů. Tyto jedinci však změny v náladě neprožívali. Chovali se zcela normálně. To, že člověk potřebuje snít své sny, bylo potvrzeno nejen srovnáním s kontrolní skupinou, ale také tím, že jakmile přestali být dobrovolníci buzeni ze svých REM fází spánku, vše se vrátilo do předchozího stavu. Dement došel k závěru, že dlouhodobá snová deprivace může vést k vážným poruchám osobnosti.

Špatné sny

Jedná se o sen naplněný úzkostí, nebo strachem. Jeho obsah je živý, většinou se týká ohrožení života nebo vlastního ega, obvykle se vrací, vzpomínka na obsah snu je zachována. Po probuzení je člověk schopen komunikace ale zůstává pocit tísně. Špatné sny se dělí na „noční můry“ a „noční děsy“. Oba procesy jsou úzce spojeny se somatickým prožíváním a patří spíše do kategorie spánkové patologie, nikoliv do světa skutečných snů.

Z nočních děsů se člověk téměř vždy probudí, zatímco z noční můry nemusí. Noční děs lze pokládat za dočasnou poruchu nervového systému, za poruchu v celkové ekonomii fyziologických regulačních mechanismů. Noční děs má kratší trvání (asi 1-2 minuty) než noční můry. Noční děsy se také objevují brzy po usnutí, přibližně za půl hodiny. Zatímco noční můry mohou trápit člověka v každém věku, noční děsy se nejčastěji vyskytují v dětství. Noční děsy jsou charakteristické svou neovladatelnou výbušností: vyvolávají silnou, neovladatelnou úzkost a panickou reakci organismu. Nebývá neobvyklé značné zvýšení autonomních funkcí- srdeční tep dosáhne až 200 úderů za minutu. Noční děs mívá také za následek až chaotickou pohyblivost a je doprovázen až hrůzostrašnými výkřiky. Na spáče, který se probudil ze svého nočního děsu, hned tak nezapomeneme. A to, že se takový člověk posadí, nebo se začne procházet, není nic neobvyklého. Z nočního děsu si člověk téměř nic nepamatuje. Mysl člověka, probuzeného nočním děsem je značně zmatená- je to především dočasná porucha nervově vegetativního systému. Epizody prožité hrůzy zachovávají v paměti jen jakoby velmi vzdálenou a značně vybledlou vzpomínku. Zpravidla nic konkrétního. Noční můry mají oproti tomu bohatší obsah.

Náměsíčnost

Náměsíčné stavy mohou být velice nebezpečné. Vyskytují se ve fázi spánku, kdy by mělo být utlumené tělo i mysl. Ovšem mozková kůra tělo nějak odpojí, tudíž tělo bdí, leč bez vědomí, a bezhlavě si někam jde.

Lucidní sny

Lucidní sny jsou zvláštním typem snů, během nichž si daná osoba jasně uvědomuje, že sní. Tato skutečnost je pro tyto stavy zcela charakteristická a je tedy právě tím, čím se lucidní sny odlišují od běžných snů. Zjištění, že se naše vědomí nachází ve stavu snění, zatímco tělo spí, je totiž doslova odrazovým můstkem jak k vědomému prožívání mnoha neobvyklých zážitků dle naší vlastní fantazie, tak pro nejrůznější způsoby zkoumání jevu samotného přes poznání jeho základních charakteristik až po řadu mnoha praktických využití.

Pokud chce člověk docílit toho, aby sen rozpoznal od reality, musí provést „test reality“. Způsobů jak docílit lucidních snů je skutečně mnoho. Někdy se stačí zaměřit na věci, které víme, že se v reálné světě skutečně nevyskytují a díky nim si uvědomit, že se jedná pouze o sen. Další doporučovaná metoda je podívání se na hodinky. Její podstatou je prosté pozorování hodinek. Ve snu totiž čas nemá žádnou hodnotu. Pokud se tedy podíváte na čas zobrazený na vašich hodinkách, poté zvednete oči a následně čas na hodinkách opět zkontrolujete, čas na hodinkách se obvykle změní. To značí, že se jedná o sen. Například tak místo hodnoty 18:50 uvidíte při dalším pohledu 18:45, 18:59 nebo třeba 22:00. Jestli se tak stane, máte jistotu, že sníte.

Pokud máte shodou okolností ve svém snu po ruce nějakou knihu, můžete zkusit obdobný test. Stačí jen dvakrát po sobě přečíst libovolný odstavec. V případě snu nebude následně čtená pasáž zcela shodná s předchozí verzí. Možná ji dokonce na dané stránce už ani nenaleznete. Tato metoda je údajně ještě více efektivní než pokus s hodinkami, v praxi je však obvykle obtížné poblíž nějakou knihu najít.

Ovšem většina lidí se po zjištění, že sní, probudí. Tak je lepší zůstat v klidu a nesoustředit se na své iluzorní tělo, jelikož tato pozornost by se mohla obrátit v fyzickému (reálnému) tělu.

Sní každý?

Jsou lidé, kteří tvrdí, že se jim nikdy nic nezdá. Výzkum spánku však již před více než 40 lety potvrdil, že každý z nás má každou noc sny, dokonce hned několik. Ovšem většinou sny ihned po probuzení zapomínáme. Není pravda, že někdo sny nemá, to by nepřežil. Pouze si je nikdy nevybaví.

Přesvědčit někoho, že i jemu se skutečně zdají sny není tak složité. Přestože si mnoho lidí nevybavuje své sny, záznamy jejich REM spánku dokazují, že i oni sní stejně jako ti, kteří si své sny pamatují. Takže pokud se vzbudí člověk, který „nikdy nesnil“ v REM fázi spánku, bude si schopen vybavit svůj sen.

Jednou z možností rozdílů ve výbavnosti snů je to, že ti, kteří si své sny nevybavují, si je zkrátka hůře zapamatovávají než ostatní. Ovšem jiná hypotéza předpokládá, že někteří lidé se uprostřed REM spánku snadněji probouzejí a tudíž jsou schopni si vybavit více snů než ti, kteří spí hlouběji. Nejčastěji přijímaná hypotéza objasňující výbavnost snů, se zakládá na myšlence, že rozhodujícím faktorem je to, co se stane při probuzení. Pokud nenastane krátké období po probuzení bez vyrušení, k zapamatování snu nedojde.

Jak dlouho sen trvá?

Některé sny probíhají téměř mžikově. Zazvoní budík a my se probudíme se vzpomínkou na spletitý sen s požárem, ke kterému přijížděli hasičské vozy s řinčícími sirénami. Protože budík ještě zvoní, domníváme se, že jeho zvuk musel vyvolat události ve snu. Vědci nicméně předpokládají, že zvonící budík, nebo jiné vnější podněty se pouze dostávají do již vytvořené scény dřívější vzpomínky nebo snu.

Délku běžného snu můžeme usuzovat z výzkumů, kdy byly pokusné osoby v průběhu REM spánku probuzeny a měly převyprávět události, které se ve snu odehrály. A doba, která byla nutná k přehrání celého snu, byla téměř tak dlouhá, jako období REM spánku, což vede k úvaze, že události ve snu trvají téměř tak dlouho jako v reálném životě. Dříve se soudilo, že sny trvají jen několik sekund.

Barevné x černobílé sny

V lidovém podvědomí se udržuje o snech řada populárních a přitom zcela neprokázaných domněnek. Například že sny jsou jak barevné tak černobílé. 80% dobrovolníků těsně po probuzení tvrdilo, že jejich sny jsou barevné přesně tak, jak barevný je svět kolem nás. V podstatě je nepochopitelné proč by měli být sny jen černobílé. Černobílý býval sice film ve svých počátcích, ale jednalo se jen o umělý záznam obrazu. A sny nekopírují bezbarvou realitu věcí. Ovšem sny velmi rychle zapomínáme a jako první se ze všeho vytrácí barva.

Psychologům se zatím nepodařilo najít jednoznačnou odpověď na otázku, proč se člověku zdají sny.

Jak si zapamatovat a interpretovat své sny

  • Řekněte si před spaním, že si chcete zapamatovat své sny, říkejte si: „ Dnes se určitě probudím a bude se mi něco zdát.“
  • Zaznamenejte si sen hned po probuzení (třeba o půlnoci). Snažte se probudit co nejrychleji, sny se zapomínají za několik sekund po probuzení.
  • Rychlý přechod do stavu bdělosti není ideální, rozhodně z postele nevyskakujte. Chvilku v ní po procitnutí ještě zůstaňte, posaďte se a proveďte zápis snu.
  • Mějte u postele deník snů – zapište si vše, co si ze snu pamatujete. Napište každý prvek snu do seznamu pod sebe podle subjektivní důležitosti, kterou snovým prvkům přikládáte (nikoliv tedy podle jejich významu ve bdění).
  • Poznamenejte si afektivní náboj snu jako celku (strach, úzkost, smutek, odpor, vztek, lhostejnost, vina, štěstí, pohoda) a každý další citově zabarvený dojem vázaný na některý prvek snu.
  • K zaznamenanému snu připojte asociace, vše co vám zrovna běží hlavou.
  • Pátrejte po podnětu, který sen vyvolal (hlasy z ulice, klepnutí, vrznutí dveří, štěkání psa, šumění deště, syčení radiátoru, bolest v těle, chlad, zpocení), nebo vzpomínejte, co jste den před snem zažili. Že jste odhalili pravděpodobnou příčinu, poznáte podle pocitu uspokojení.
  • Neexistuje špatný sen jako takový – např. sen o smrti většinou znamená, že umírá náš zájem, vztah, zvyk, část osobnosti.
  • Prohlížejte svůj deník snů co nejčastěji – sny na sebe často navazují.
  • Považujte své sny za potenciální zdroje moudrostí, řešení problémů, inspirace atd.
  • Skeptici, kterým se údajně nic nezdá, mohou zkusit náhlé noční probuzení budíkem.
Poslední komentáře
18.04.2016 14:10:39: Dobrý den, stál bych o Váš kontakt, zdali je to možné :)
04.04.2013 19:10:59: Tak pro váš co možno nejpohodlnější spánek. Bych doporučila spol. POSTELE OSTRAVA http://posteleostr...
 
V případě jakýhkoliv dotazů mi mailujte na mailto:ml.psychologie@gmail.cz nebo pište na icq 245-931-663